Proč hledat své předky, co z toho budu mít? Prostě a jednoduše - NIC. Ale ruku na srdce, když na Malostranském náměstí v Praze vidíte ceduli: Nadační dům Karla a Karolíny Palliardi pro české spisovatele nebo se procházíte kolem Domu u Černohorských v Újezdu, který také patřil vaší rodině, potom chcete vědět víc... A potom víte, že právě tahle větev je v Čechách od roku 1612...

Už v 16. století se stěhují do Čech, zejména do Prahy italští stavitelé, a tak roku 1534 je povolal císař Ferdinand I., přinášejí nový sloh renesanci. Jako až podnes byla v Itálii větší nabídka pracovních sil než poptávka. Aby se všichni uživili, museli do ciziny, a když se donesla zprávy, že v dalekém hlavním městě království českém žije císař Rudolf II., neobyčejně štědrý k učencům většina vystěhovalců směřovalo do Prahy. Mnoho z jich přicházelo ze severní Itálie, zvláště od jezera Lago di Como ze Saly (viz fotografie v záhlaví)...

Palliardi byl pozván do Čech

Giovani Pietro Palliardi chtěl do ČechRod Palliardů, stavitelů, štukatérů, vážených měšťanů, ale i mnohých z nich stříknutí červenou a modrou krví si klidně žili kolem krásných průzračně zelených jezer v severní Itálii.
Giovani Piero Palliardi (1645-1732) za všechno mohl. Tomu jeho kraj byl malý, on chtěl do světa, a tak na doporučení francouzského stavitele Jeana Baptisty Matheye se ocitl v Čechách. Tehdy císař Rudolfovi II chtěl ty nejlepší umělce, alchymisty, ale i stavitele a další kumštýře.

Psal se velmi významný pro náš rod rok 1680 a Giovani Piero Palliardi, štukatér, který přišel do Čech se poprvé šťastně oženil o patnáct let mladší Marií Magdalénou Schumanovou, dcerou pražského mistra zlatníka z Nerudovky U zlaté číše (ta pak patřila do majetku rodiny Palliardů). Ale po pěti letech po příchodu do Prahy se opět žení, ale tentokrát s Kateřinou
Unmuthovou (1666-1709), se kterou měl třináct dětí a dům měli v Úvoze 227, U Palliardů. Pracoval na štukách Strahovského kostela, bývalém empirickém domě kněží v Resslově ulici, Bílém dvoru v Ostrově Giovani Pietro Palliardi chtěl do Čech nad Ohří se štukatéry D. Salcem a Z. Spatzem. Dokonce byl v roce 1690 uveden jako štukatér v protokole malostranského řádu pořádku malířského, a tak se stal oficiálně Malostraňákem.

Z archivu Černínů v Jindřichově Hradci

Nástupcem po staviteli Janu Baptistovi Matheyovi na stavbě na Hradčanech jmenoval hrabě Černín italského stavitele Domin. Jel. Rossi, ročně za 300 zl. (starý Schwarcenberský palác). Dostal se do sporu se štukatérem G. P. Palliardi, taseny byly zbraně a Palliardi pro přesilu (bylo jich na něj několik), uchýlil se do kostela sv. Benedikta, ale Rossi za ním vnikl i tam. Bylo to velké provinění a byl vydán na Rossiho 26. 12. 1692 zatykač. Rossi viděl, že trestu neujde. Na obranu Palliardiho mimo hraběte Štemberga se postavil i Jean Baptista Mathey (stavitel zámku v Troji). Rossi se ukryl někde v Praze a na radu hraběte Tomáše Zachariáše Černína napsal císaři žádost o milost. Aby unikl potrestání uprchl do Vídně. Tam pracoval u hraběte Černína. V roce 1693 se odvážil vrátit do Prahy. Byl však zatčen a uvězněn.

Historie pokračuje...

Michala dcera Ignáce je moje prapra... Nebude se zaobíral všemi jeho dětmi, ale tím, který je přímým předkem našeho rodu. Byl to Ignác Michal Palliardi (1702-1751), štukatér, vážený měšťan pražský, stavitel, stavební znalec a odhadce. I on byl hodně plodný, oženil se v šestadvaceti s Kateřinou Limberskou měl jedenáct dětí. Mezi jeho potomky byli samzřejmě štukatéři, stavitelé, architekti, ale i jeden kněz. Ignác Michael Palliardi vyzdobil kostel sv. Karla Boromejského na Zdislavi a byl jmenován stavitelem metropolitní kapituly na Hradčanech.Tu vstupuje na scénu Marie Anna Palliardi (1739-1795), která si ve dvaadvaceti vzala Josefa Martina Fridricha z francouzské rodiny a měli spolu jedenáct dětí.

Ignác Michael Palliardi (26. 9. 1702 - 11. 8. 1751, 49 let)

* jeden z nejvýznamnějších stavitelů rodu, měl 11 dětí (byli to štukatéři, stavitelé, architekti, stavební znalci a jeden byl kněz), v roce 1743 byl jmenován stavitelem metropol. kapituly na Hradčanech
* 28. 9. 1728 se oženil s Kateřinou Limberskou, byli spolu 19 let a měli 11 dětí. Bydleli U Kramerů v Jánské 320, Praha.

1) Klára Terezie Palliardi - Spitszaová (26. 6. 1729), 2) Petr Antonín Palliardi (30. 5. 1731), 3) Antonín Fidelis Palliardi (23. 4. 1732), 4) Kateřina Terezie Palliardi - Haymburgská (1734), 5) Marie Anna Palliardi (15. 3. 1736 - 16. 6. 1738), 6) Ignác Jan Nepomucký Palliardi (15. 5. 1737 - 18.3. 1821), 7) Marie Anna Palliardi (3. 9. 1739 - 1795), 8) Terezie Kateřina Palliardi (22. 10. 1741), 9) Jan Jiří Palliardi (21. 1. 1744 - 6. 2. 1810) 10) Lucie Magdaléna Palliardi (10. 9. - 13. 9. 1746), 11) Marie Lucie Palliardi (7. 12. - 22. 12. 1747)

Marie Anna Palliardi - Fridrichová (3. 9. 1739 - 20. 2. 1795, 56 let)

* ve vlastním domě Úvoz 227 U Palliardů Praha
* v 8 letech ztratila matku Kateřinu Limberskou (1747), ve 12 otce (1751)
* ve 22 letech se provdala (15. 11. 1761) za vdovce soustružnického mistra Josefa Martina Fridricha (+ 1783) do domu Nerudova 122 U zlaté číše
* manželství trvalo 22 let, měli 11 dětí, ale většinou zemřely malé

Většina Palliardovců složili přísahu věrnosti, a tak dostali městské právo. Stavěli, dělali přestavby, úpravy a štuky domů a paláců stavěli, prováděli štuky a přestavby:

- Strahovský klášter, knihovna, kostel, štuky ve filozofickém sále
- Vlašský špitál, kaple
- Arcibiskupský palác - barokní přestavba
- Toskánský palác
- Kolovratská palác
- Ledeburský palác - přestavba, terasy a zahradys okolím
- Schwarcenberský palác
- Černínský palác
- Lobkovický palác - druhé poschodí ve Waldštejské 347/19
- Strahov - oltář sv. Norberta
- kostel sv. Karla Boromejského na Zderaze - výzdoba
- Šporkův dům v Hyberské 1034/5
- kostel sv. Vavřince na Petříně - přístavba
- zámek Ostrov u Karových Varů Bílý dům s D. Salcem a Z. Spatzem
- radnice v Čáslavi
- zámek Buštěhrad - štuky
- radnice v Rokycanech
- kostel Panny Marie v Rokycanech

Palliardovci postupně kupovali a přestavovali domy:

- dům U Palliardů v Úvoze 227/9 a Mostecké 63 Praha za 3.100 zlatých
- dům U zlaté číše, Nerudova 312 Praha
- dům U černého lva (jelena), Nerudova 1236 Praha
- dům U Tyralů, Malostranské náměstí 265/6 - koupil a upravil praděd Karla Palliardiho, významný stavitel Jan Nepomuk Palliardi (1737 - 1821). Kmotrem mu byl slavný architekt Kilián Diensenhofer. Tento dům U Tyralů věnoval českým spisovatelům Karel Palliardi (1824 - 27. 10. 1896), c.k. rada zemského soudu v Praze, s chotí Karolínou asi v roce 1836. Nad vchodem je pamětní deska a druhá je na průčelí do Tržnice. Koupil při plzeňské silnici na Smíchově dvě vinice s usedlostí 163/43, které vlastnil do roku 1836. Z tohoto rodu je i malíř Petr Brandl.

Poslední potomek jména Palliardi byla Ludmila Emilie Palliardi (1901 - 1951). Pracovala v letech 1920 -1935 jako úřednice v továrně Ph. M. K. Vostřela v Praze - Karlíně. Provdala se za Karla Mejstříka a měla tři dcery - Eva, Irena a Hana

Antonín Markl - můj praprapraděda

Autor prvních česky psaných fotografických příruček, lektor prvních fotografických kurzů, průkopník světlotisku, chemik.

Pocházel z rodiny revírníka na panství Rudolfa Kinského, v patnácti se stal sirotkem. Za studií na reálce v Praze činil "představení z přírodní magie", o čemž si nechal vystavit potvrzení. Své znalosti z chemie doplňoval na přednáškách o chemické technologii, analytické chemii a hutnictví na pražské technice, po zakončení vysokoškolského studia v Praze odešel studovat do Göttingen, kde dosáhl doktorátu filozofie. Fotografickou živnost si podle záznamu v Archivu města Prahy přihlásil roku 1859 do Sluneční ulice čp.73/II, kde ho uvádějí také pražské adresáře a nejstarší dochované fotografie. Na čas měl ateliér také v čp. 565 v Celetné ulici.
Roku 1863 Marklovi vydal knihu Fotografie nynější doby na základě vědy a zkušeností založená pražský obchodník fotopotřebami Alois Kreidl. Jednalo se o první fotografickou příručku v české řeči. V roce 1864 Markl vydal vlastním nákladem knihu Fotografie na suchém kolodiu..., zaměřenou především na předávání praktických zkušeností. Podle Návěští fotografického a chemického ústavu, uveřejněného v obou knihách, Markl také fotografii přímo vyučoval a vyřizoval také písemné dotazy. V létě 1866 Prahu opustil patrně z obavy z pruské okupace a pobýval na Moravě. Počátkem roku 1870 bydlel však již v Praze, kde se 9. 3. 1870 narodil syn Bohuslav, který se později stal fotografem. Jako povolání měl otec v matrice uvedeno "lučebník". Zdá se, že právě za pobytu na Moravě se Markl začal odklánět od fotografie a hledal uplatnění v jiných oborech. Intenzívně se zabýval především světlotiskem a výsledkem jeho bádání byla německy psaná publikace Nejnovější pokroky fototypie (světlotisku), vydaná v Praze roku 1870. Ve spolupráci s Marklem a litografem Kučerou se také Jindřich Eckert zabýval světlotisky, které byly v dubnu 1871 nejprve vystaveny v místnostech Pražské průmyslové jednoty. Eckert poté - opět ve spolupráci s Marklem - vytvořil světlotiskové faksimile kodexu Scriptum super Apocalypsim cum imaginibus..., vydané k 900. výročí založení pražského biskupství. Faksimile bylo pak vystaveno na Světové výstavě ve Vídni, kde získalo od Fotografické společnosti Voigtländrovu medaili.
1. srpna 1871 přijal Antonín Markl, druhdy významný fotograf a "první učitel fotografie u nás", místo ředitele škrobárny v Sezemicích u Pardubic a fotografováním se již aktivně přestal zabývat. Ve fotografické tradici rodu Marklů pokračoval syn Bohuslav, který si asi od roku 1896 zařídil vlastní fotoateliér v Nové Pace a v roce 1919 v Praze Vršovicích.

Odkazy:
Vlastní texty: Fotografie nynější doby na základě vědy a zkušenosti založená. Alois Kreidl, Praha 1863; Fotografie na suchém kolódiu. Vlastním nákladem Praha 1864; Die neuesten Fortschritte der Phototypie. A.G. Steinhauser, Praha 1870;

Pradědeček rebelem

Bohuslav Markl (1870-1937) byl ředitelem pivovaru, škrobárny, vedl fotozávod na Vinohradech a v roce 1919 měl filiálku kosmetiky ve Vršovicích. Byl dvakrát ženatý a měl dohromady sedm dětí. Nakonec trochu zanevřel na Prahu a nadobro se přestěhoval do Nové Paky. Tady si ve svých šestadvaceti letech vzal Marii Zahradníkovou (1873 - 1960), se kterou měl čtyři děti. Dcera Marie byla magistrem farmacie, Bohuslava zase profesorkou chemie, tělocviku a také aktivní sportovkyní. Získala dokonce zlatou medaili za skok z věže v Římě, další v Paříži. Potom další zlatou v lyžování v RČS a v Helsinkách. Zdena byla ředitelka mateřské školy, inženýrka defektologie u dětí a poslední Marta (1907-1980) byla korespondentkou, deset let vedla kosmetickou laboratoř, byla odborník na roubování, ale psala dokonce básně

Marta a Josef Řeháčkovi

Marta Marklová si ve svých čtyřiadvaceti letech vzala státního úředníka Josefa Řeháčka (1900-1956), jednoho ze zakládajících členů Junáka, člena prvního Svojsíkova oddílu, člena skautských ústředních orgánů. Měli spolu dvojčata Ivana a Jiřího. Ivan tragicky zahynul při náletech na Prahu v roce 1945.
Dědu Josefa jsem nepoznal, protože zemřel dříve, než jsem se narodil. Byl ze čtyř dětí, a to Marie, která si vzala Josefa Skalického a měli spolu Věru a Vladislava. Zdena si vzala Antonína Hnátka a František se oženil s Boženou Bergerovou a měli Luboše, který byl dvakrát ženatý. Vzal si nejprve Alenu Krátkou a posléze Helenu Vličnou.
Děda Josef začal skautovat 1914. Za účast ve Skautské poště v roce 1918 dostal vyznamenání Za službu vlasti, které mu předal druhý československý prezident Dr. E. Beneš. Josef Řeháček v roce 1933 vedl defilé československé výpravy Skautů a skautek na Jemboree v Maďarsku, kde odmítl sklonit státní a skautskou vlajku před maďarskými Hortyovci

Babička Martička byla svá

Při vzpomínce na babičku Martičku si neodpustím jednu kuriózní příhodu. Babička přijela na Vánoce. Nám s bráškou Honzou se dost věnovala. Ale abych neodbočoval od tématu, tak vlastnila velký nádherný sad, kde bylo přes sto druhů ovocných stromů. To byla její největší láska. Sama roubovala a vypěstovala mnoho nádherného ovoce, a to nám ve velké papírové krabici přivezla. Vždy opatrně vyndala jeden originál, zbavila ho ochranného papíru, vyleštila, a pak nám začala o něm povídat. Mezi tím v zápalu vyprávění o chuti, barvě, vůni, kde roste (na jaké světové straně) apod. ovoce zmizelo. My jsme vždy s Honzíkem jen polkli na prázdno a zůstalo u představ. Nechci babičce ubližovat, ať je jí země lehká, ale jinak s ní byla velká legrace, i když mnohdy naše chlapecké vtípky nechápala a brala je vážně. To by byla zase jiná vzpomínka, a to na písničku ze skautského tábora.

Skautsko-umělecká tradice pokračuje

Můj taťka Jiří Řeháček (1934-2018), herec, loutkoherec vychovaný Skupou, novinář, fotograf, režisér, spisovatel, ředitel domů kultury v Hrádku nad Nisou, Mimoni, Liberci, Stráži pod Ralskem si uměl celé představení sám napsat, získat nejlepší hudebníky, například Olivu a sám si udělal loutky a celou výpravu scén. Navíc měl vždy velkou oporu ve své milované manželce Hance, která to vždy s ním vydržela.... V letech 1968-1970 byl ve skautských funkcích okresu a kraje - krajský tiskový zpravodaj Severočeského kraje. Psal se rok 1956, který byl pro něj tragický, protože mu umřel otec, ale také radostný, protože si vzal Hanu Krejčíkovou (1935-2020), dceru plukovníka, pedagoga na vysoké válečné škole, důstojní-
ka, který už za první republiky sloužil na Ministerstvu národní obrany. Ona byla zdravotní sestrou, kosmetičkou, herečkou, loutkoherečkou, ale také dramaturgyní dětských pořadů. V letech 1968-1970 byla také krajskou tajemnici Junáka Severočeského kraje. Měli spolu dva syny Jiřího (1957) a Jana (1959 - 2012). Bývalým režimem jim bylo nabídnuté, aby emigrovali, dostali i povolení vycestovat do bývalé Jugoslávie (odtud vedla cesta ke svobodě) na dovolenou. Oni si dovolené užili, ale nechtěli emigrovat, protože by museli opustit své syny. Pro ně byla vždy hlavní rodina a volné myšlenky...